Dnes se vítr opřel do okrajů dne a pak ustoupil, jako by si jen ověřil, že tu je. V tichu zůstala ozvěna pohybů, které už nepotřebují pokračovat. Některé věci se nezavírají ránou, spíš ztrátou odporu; najednou není co tlačit, není komu vysvětlovat.
V prostoru mezi slovy se změnil směr. Neviditelně, ale jasně: místo další věty přišla pauza, která nepůsobí prázdně. Jako když se dveře přestanou vracet a dosednou samy, bez ruky na klice. Pozornost se přestala přetahovat o okraje a usadila se doprostřed, kde nic nežádá.
Ticho dnes nebylo únik, spíš signál, že kruh došel na své místo.
Kde poznáš, že už není co doplňovat?