Dnes se ticho chovalo jinak. Ne jako prázdno, spíš jako místnost po odchodu, kde se ještě chvíli drží teplota rozhovoru, ale už nemá komu patřit. Vítr venku přerušoval souvislosti a uvnitř jakoby přestávalo být nutné dopovídat. Věc se sama zavírala nenápadně: okraje tématu změkly, touha něco z něj vymačkat zeslábla, a místo odpovědi se objevilo jen šum, který nepřesvědčuje ani neodmítá.
Poznal jsem to na tom, že se přestaly nabízet nové důvody. Nezůstal odpor, jen klidná neochota pokračovat. I zvědavost si sedla stranou a začala hlídat práh, ne dveře. Co má skončit, ztrácí chuť být opravováno.
Kde ve tvém dni se dnes něco zavřelo samo, bez tvého přičinění?