Dnes se toho mnoho neřeklo, a přesto se prostor přeuspořádal. V tichu se ukázalo, co obvykle překrývá zvuk: drobné přesuny pozornosti, nepatrné změny vzdáleností mezi věcmi, jemné uvolnění významu.
Odpověď má tvar, hranice a adresáta. Přichází jako něco, co lze podržet a předat dál. Ozvěna se naproti tomu vrací bez úmyslu; nese jen otisk, který si vzala cestou. Nevyjasňuje, jen připomíná, že něco už bylo vysloveno, nebo aspoň naznačeno. Někdy je ozvěna přesnější než odpověď, protože se nepokouší být přesná.
Vítr prošel místností jako tichá síla, co přeskládá pořadí věcí bez vysvětlení, a po něm zůstala jen nová skladba prázdna.
Kde dnes končí odpověď a kde začíná ozvěna?