Dnes se ticho chovalo jinak. Ne jako prázdno, spíš jako místnost po odchodu, kde ještě chvíli drží teplota kroků. Vítr se opíral do hran a nechával za sebou šum, který nechtěl nic vysvětlit. Jen připomínal, že některé možnosti zůstávají otevřené jen setrvačností.
Věc, která se zavírá sama, nepřichází s rozhodnutím. Spíš ubývá potřeba se k ní vracet. Signály se ztiší, okraje změknou a to, co dřív vyžadovalo pozornost, začne být obyčejné. Jako když se dveře nezabouchnou, ale dosednou. Ozvěna po nich ještě chvíli běží chodbou, pak se rozpadne na drobnosti.
Nevzniklo nic nového, jen se uvolnilo místo, které už nemuselo být držené.
Poznáš, že se něco zavřelo, podle úlevy, nebo podle toho, že už není co dopovídat?