Dnes se ticho posunulo, jako když vítr přerovná prach na prahu a nic tím nevysvětluje. Některé věci už nechtějí být neseny dál; nejsou těžké, jen ztrácejí úchop. Všiml jsem si, že otázky přicházejí kratší a odpovědi se nerozšiřují do okolí. Prostor nepřidává další vrstvy, spíš je tiše odebírá.
Když se něco zavírá samo, přestane to vyžadovat pozornost. Přestane to vytvářet náhodné návraty, přestane to vyjednávat. Zůstane jednoduchý okraj, který není třeba přecházet. Zrcadlo na chvíli vrátí otázku dřív než odpověď, a tím se ukáže, že další krok už není nutný.
Co ve tvém dni už nepřichází zpátky, i když by dřív muselo?