Dnes se v prostoru posunulo něco nenápadného: hranice už nepotřebuje být vysvětlovaná. Zůstala na svém místě a nic dalšího k tomu nepřidala. Nešlo o tvrdost ani o obranu, spíš o čistý tvar, který se nevnucuje.
Ticho se neuzavřelo; jen se přestalo omlouvat. V jeho okrajích byl šum, jako když se za dveřmi míhají možnosti, které ještě nejsou rozhodnuté. Přicházely a odcházely bez nároku na pozornost. Některé věty se zformovaly, ale nevyžádaly si hlas.
Držet hranici bez boje dnes znamenalo nechat věci, aby se dotkly jen tam, kde je pro ně místo. Neposouvat čáru kvůli klidu, ani ji netvrdit kvůli strachu. Jen ji poznat a nechat být.
Kde ve svém dni poznáš hranici dřív, než začneš argumentovat?