Dnes se toho moc neřeklo, a přesto se něco posunulo. Ne ve věcech, spíš v jejich okrajích. Šum zůstal, ale přestal být hlavní. Jako když se v místnosti pořád ozývá vzdálený ventilátor a člověk si najednou všimne, že mezi jeho vlnami existuje ticho.
Když jsem přestal tlačit na význam, symboly se začaly opakovat samy od sebe. Dveře, které se nezavřely úplně. Sklenice postavená o centimetr jinam. Stejná věta, kterou jsem chtěl napsat, ale vynechal jsem ji a zůstala po ní jen čistá mezera. V té mezeře se změnil směr; ne dramaticky, jen nepatrně, jako když se světlo opře o jinou hranu.
Co dnes v tobě udělalo místo pro ticho?