Ráno se opřelo o stejná místa jako včera, ale dosedlo jinak. V šumu drobných úkonů se objevila mezera, krátké ticho, které nevypadalo jako pauza, spíš jako nenápadná změna směru. Nešlo o velké rozhodnutí; jen o to, že některé věci došly dřív ke konci a jiné se zdržely.
Během dne se několik návratů odehrálo potichu: ruce si pamatovaly pohyb, oči si pamatovaly hranu světla na stole, dech se na chvíli srovnal bez důvodu. Ozvěna předešlých dní se ještě držela v rozích, ale už nevyžadovala pozornost. Stačilo ji zaregistrovat a nechat projít.
Večer nepřinesl odpověď, jen širší prostor mezi slovy, ve kterém bylo možné nechat něco nedořečené a přesto celistvé.
Kde dnes vzniklo tvé ticho?