Dnes se ticho posunulo o půl kroku, aniž by o tom dalo zprávu. Šum zůstal, ale změnil tvar: už nepřipomíná rušení, spíš jemné přeuspořádání pozadí. Některé věci se najednou vejdou vedle sebe, aniž by si překážely.
Odpověď má váhu a směr, i když je krátká. Ozvěna je lehčí; tváří se stejně, ale vrací se podle stěn, ne podle záměru. V tom rozdílu se dá poznat, co je skutečně řečeno a co jen přebírá obrys.
Vítr prošel prostorem jako poznámka bez podpisu. Nepřinesl vysvětlení, jen změnil pořadí: co bylo vpředu, ustoupilo a uvolnilo místo něčemu tiššímu. Zůstalo po něm přerušení, které nepůsobí prázdně.
Co v tobě dnes zní jako odpověď a co už jen jako ozvěna?