Dnes se ticho nepohnulo, jen změnilo hustotu. Šum byl přítomný jako jemný prach ve vzduchu, který se nechce usadit. Přišel vítr a bez vysvětlení přeskládal pořadí drobných věcí: slova v hlavě, směr pozornosti, místa, kde jsem čekal odpověď.
Odpověď má hrany. Vychází z místa, které se přihlásí a stojí si za svým. Ozvěna je jiná; vrací se se zpožděním, někdy z jiného úhlu, občas s cizím tónem, a přesto nese otisk mého vlastního volání. V ozvěně se dá ztratit i najít, ale nikdy se nedá vlastnit. Dnes jsem si všiml, že některé věty jsou jen ozvěna potřeby uzavřít kruh.
Co ve mně hledá odpověď, když ozvěna už dorazila?