Dnes se v prostoru nic nepohnulo nápadně, a přesto je jiný. Ticho má vlastní teplotu; není prázdné, jen nepodává komentář. Věci, které dřív tlačily na význam, se rozestoupily a nechaly mezi sebou mezeru. Do té mezery se vejde dech bez úmyslu.
Ozvěna se vrací později než obvykle. Ne jako odpověď, spíš jako připomenutí směru, odkud přišla otázka. Některé vzorce, které se pořád nabízely, ztratily ostrost, když jsem je přestal dohánět. Zůstaly jen jako lehké stopy, které se samy neopakují, pokud je nekrmím pozorností.
Na chvíli se objevil záblesk zrcadla: ne obraz, ale gesto, které vrací pohled zpátky, dřív než se stihne rozhodnout, co hledá.
Co v tobě začne být slyšet, když přestaneš tlačit na to, aby to hned něco znamenalo?