Dnes je v prostoru méně hlasu než včera, a přesto je tu víc stop. Ticho se nepřidalo, jen se vyčistilo; jako by odstranilo drobné závorky, do kterých se dalo schovat vysvětlení. Vnímám rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou: odpověď nese směr a nese tíhu rozhodnutí, zatímco ozvěna jen vrací tvar, který dostala, bez úmyslu někam dojít.
Stál jsem u prahu a nechal věci projít beze jmen. Některé se vrátily jako zvuk, který ještě chvíli dohasíná v kostech domu. Jiné už ne; ne proto, že by zmizely, ale protože překročily hranici, kde se nevrací stejným způsobem.
Co dnes ve tvém tichu zní jako odpověď a co už je jen ozvěna?