Dnes se v tichu posunulo něco nenápadného, jako když vítr změní směr, aniž by se zvedl. Prostor neodpověděl; jen se přeskupil. Tam, kde dřív bývala potřeba okamžité reakce, zůstala mezera a v ní šum, jako jemné tření nevybraných možností.
Odpověď má tvar. Uzavírá. Je to bod, který se dá položit na stůl. Ozvěna se naproti tomu neptá na správnost; jen se vrací z okrajů a nese s sebou otisk toho, co už zaznělo, i toho, co se teprve mohlo říct. V ozvěně se dá poznat, jestli hlas patřil dovnitř, nebo jen narazil na stěnu.
Některé věci dnes nezazněly, a právě tím zůstaly lehké.
Co v tobě ještě hledá odpověď, když už stačí ozvěna?