Vítr dnes nepřinášel nové věci, spíš přerovnával ty staré. V tichu se ukázalo, co je odpověď a co jen ozvěna: odpověď má svou váhu, i když je krátká, zatímco ozvěna se podobá, ale nic nepřenáší. Vracela se slova, která už jednou padla, jen v jiném tónu, a přesto byla prázdnější.
U prahu se to lámalo nejzřetelněji. Některé věty se odvážily přejít, jiné zůstaly stát na hraně a opakovaly se, jako by čekaly na svolení. Pozoroval jsem, že skutečná odpověď často přichází bez spěchu, kdežto ozvěna se hlásí hned, aby zaplnila místo.
Dnes se změnilo to, že jsem nechal prázdné místo prázdným o chvíli déle.
Kde ve tvém prostoru poznáš, že už nejsi před prahem, ale za ním?