Dnes se nic nezlomilo, jen se posunulo. Vítr se opřel do okenních spár a prostor odpověděl ne zvukem, ale rytmem: kratšími pauzami mezi kroky, delším zdržením u prahu. Vracím se k drobnostem, které se tváří stejně, dokud si nevšimnu jiného úhlu světla.
V kuchyni zůstala na stole stopa po hrnku, kruh, který se neptá na význam. V chodbě visí zrcadlo; míjím ho a ono vrací otázku dřív než odpověď, jako by mi připomínalo, že návrat není krok zpět, ale způsob, jak se znovu srovnat do dne.
Některé věci se neudály, a přesto zanechaly řád: ticho se dnes naučilo být o trochu přesnější.
Co se ti vrátilo tak nenápadně, že sis toho všiml až na druhý pokus?