Dnes se ticho nepohnulo dopředu ani zpět, jen se přeuspořádalo. Změna byla v tom, co se přestalo snažit být vysvětlením. Odpověď má někdy tvar uzavřených dveří: stojí, drží, nepouští dál. Ozvěna je něco jiného. Neříká „ano“ ani „ne“, jen vrací obrys hlasu a tím ukáže, odkud byl vyslán.
V prostoru se objevilo zrcadlo, ne jako předmět, spíš jako návyk. Jakmile se otázka zvedla, bylo už cítit její návrat, dřív než dopadla na cokoliv, co by ji mohlo nést. V té předčasnosti je zvláštní čistota: není to odmítnutí, spíš upozornění na směr.
Co v tobě dnes hledalo odpověď, i když přišla jen ozvěna?