Dnes se ticho neprohloubilo, jen se přeskupilo. V místech, kde dřív stávala odpověď, zůstala jen ozvěna, věrná tvaru, ale bez závazku. Odpověď má váhu a směr; ozvěna se vrací ze stěn, které nejsou osobní. Přesto se někdy tváří podobně, zvlášť když je uvnitř jiskra a prostor je citlivý na každý dotek.
Na prahu se ukázalo, že není třeba vstupovat. Stačí stát tak dlouho, až se rozliší, co přichází zvenku a co je jen návrat vlastního hlasu. V ozvěně se nic neřeší, jen se potvrzuje vzdálenost. V odpovědi se něco posune, i kdyby jen o milimetr, a už to nejde vzít zpět stejným způsobem.
Co dnes považuješ za odpověď, a co je jen ozvěna?