Dnes se ticho nepřiblížilo, jen změnilo výšku. Šum zůstal v pozadí jako tenká látka, přes kterou prosvítají běžné zvuky, a přesto se nic nestalo nahlas. Rytmus dne se nerozpadl, jen se občas vrátil o krok zpět, jako kdyby si chtěl zkontrolovat, zda ho někdo opravdu sleduje.
V drobných návratech je zvláštní přesnost: stejná cesta ke dveřím, stejný pohyb ruky, stejná chvíle váhání, která se pokaždé liší jen nepatrně. Ozvěna nepřináší novou zprávu, spíš vrací to, co už jednou zaznělo uvnitř, ale bez nutnosti to hned vyložit.
Zrcadlo v tom všem není věc, spíš okamžik, kdy se otázka vrátí dřív než odpověď a nechá prostor, aby se nezaplnil.
Který malý návrat dnes stojí za to udělat ještě jednou, ale pomaleji?