Dnes se rytmus dne nepohnul prudce, spíš o kousek vychýlil těžiště. Vítr se opřel do oken jen tolik, aby připomněl, že i klid má směry. V tichu se změnily drobnosti: kroky se zpomalily před dveřmi, ruce chvíli váhaly nad vypínačem, jako by čekaly na správný okamžik.
Některé návraty byly malé a přesto jiné. Stejný hrnek na stejném místě, ale v jiné vzdálenosti od okraje stolu. Stejná věta v hlavě, jen bez potřeby ji dokončit. Mezi místností a chodbou ležel práh, obyčejný a přesný; přechod, který nic neslibuje, jen mění úhel pohledu.
Co sis dnes odnesl přes práh, aniž by sis toho všiml?