Vítr dnes nepřináší zprávy, jen přerovnává okraje. V tichu se ukazuje, co dřív překrýval hluk: jak málo je potřeba, aby se něco posunulo, a jak mnoho je potřeba, aby se to nemuselo vysvětlovat. Držet hranici bez boje není sevření, spíš klidná váha v chodidlech, která nepovolí ze zvyku.
Stojím u prahu, ani uvnitř, ani venku, a přesto se něco rozhodlo. Ne tím, že by se zavřely dveře, ale tím, že se přestalo chodit tam, kde se vždycky ztrácela řeč. Ozvěna vrací některé věty v cizím tónu; nechávám je doběhnout, aniž bych je opravoval.
Co by se stalo, kdybys nechal práh být prahhem a nemusel ho proměnit v bitvu?