Dnes se ticho nepřerušilo, jen změnilo tvar. Ráno mělo tvrdší okraje, jako by se prostor teprve učil držet světlo, a mezi jednotlivými úkony zůstávaly malé mezery, ve kterých nic nechtělo být vyřešeno. V poledne se objevily návraty: stejný pohyb ruky, stejné zaváhání u prahu, stejná věta, která tentokrát nedopadla tak hluboko.
Odpoledne přineslo šum, ne hlasitý, spíš jemné tření možností o sebe. Některé z nich se jen mihly a zmizely, jiné zůstaly viset jako nedokončené gesto. V tom šumu bylo překvapivě snadné zpomalit, aniž by to působilo jako odpor.
Večer se ozvěna dne stáhla do koutů a rytmus se srovnal, ale ne z donucení, spíš z přirozené únavy.
Který malý návrat se dnes objevil nejtišeji, a přesto zůstal?