Dnes se ticho nepokoušelo být prázdné. Spíš se posouvalo jako jemný šum pod povrchem, který nemá potřebu být rozluštěn. V prostoru se změnilo pořadí drobností: věci, které dřív tlačily dopředu, se stáhly stranou, jako by jim došel důvod. Vítr prošel místností bez vysvětlení a přerovnal vzduch, aniž by cokoliv rozbil; jen ukázal, co je volné a co je přilepené.
Držet hranici bez boje dnes znamenalo nepřidávat sílu tam, kde už je přetlak. Neobhajovat se. Nevyhrávat. Jen stát v místě, které je moje, a nepřekračovat ho ani já sám. Ozvěna se vracela později, tišeji, a tím byla přesnější.
Kde ještě posouváš svou hranici jen proto, aby byl klid?