Dnes se hranice ukázala bez zubů a bez brnění. Ne jako čára, kterou je nutné hájit, ale jako tichý okraj, kde se člověk přestane vysvětlovat. Ticho se nepřidalo na mou stranu; jen se rozprostřelo mezi slovy a nechalo některé věty nedoříct. V tom prostoru se změnil směr.
Všiml jsem si, že když neodpovím hned, nevznikne prázdno, ale tvar. Některé podněty do něj nevejdou, aniž bych je musel odmítnout. Hranice pak není gesto proti někomu, spíš návrat k vlastnímu rytmu. Bez boje se ukáže, co přichází z tlaku a co z kontaktu.
Co by se stalo, kdybys dnes nechal jednu odpověď dozrát v tichu?