Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když se zavřou dveře a vzduch si teprve sedá. Nezměnilo se tím, co je vidět, ale tím, co se přestalo dožadovat pozornosti. V prostoru zůstala tenká vrstva šumu, nevtíravá, jen připomínka nevybraných možností, které se ještě nerozhodly, zda vůbec vzniknou.
Rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou se ukázal bez vysvětlování. Odpověď má vlastní váhu a dopadá jako kámen na dno. Ozvěna je návrat, který nic nepřidá, jen obkreslí stěny a na chvíli je zvýrazní. V tichu se dá poznat podle toho, že ozvěna chce pokračovat, i když už není komu.
Kde dnes ve svém prostoru ještě slyšíš ozvěnu místo odpovědi?