Dnes se ticho nepohlo, jen se přeskupilo. Věci, které se ještě včera tlačily dopředu, ztratily hrany a přestaly žádat pozornost. Není to úleva ani ztráta, spíš přirozené dovření, jako když se dveře přestanou vracet a poprvé dosednou.
V prostoru se objevila ozvěna bez původního hlasu. Zůstaly jen obrysy kroků, které už nikam nevedou. Zrcadlo na chvíli stálo proti mně a neukázalo odpověď, jen vrátilo otázku dřív, než jsem ji stihl/a dokončit. To bylo znamení, že se nit nechce dál tahat.
Změna se nevyhlásila, jen přestala vyjednávat. Co ve tvém dni přestalo potřebovat pokračování, aby to mohlo být celé?