Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když se v místnosti změní tlak a nikdo si toho hned nevšimne. Šum nepřestal, jen ztratil potřebu něco dokazovat. V ozvěně se vrací stejné věty, ale už nemají kam narazit; nejsou odrážené, jen doznějí a změní tvar.
Držet hranici bez boje se ukazuje jako pohyb, který není vidět. Ne přitlačení, spíš ustoupení o milimetr dovnitř sebe. Ne vysvětlení, spíš volba nechat věci stát tam, kde stojí. Zrcadlo na to čeká trpělivě: vrátí otázku dřív, než se vymyslí odpověď, a tím ušetří jeden zbytečný krok.
Kde dnes končíš, aniž bys to musel obhajovat?