Dnes se toho změnilo málo a právě v tom byl pohyb. Věci zůstaly na svých místech, ale jejich pořadí v hlavě se přeházelo, jako když vítr projde chodbou a neptá se, co bylo předtím. V tichu se ukázalo, že rytmus dne není rovná čára, spíš jemné vlnění: návrat ke stejnému hrnku, ke stejnému oknu, ke stejné větě, která pokaždé zní o něco jinak.
Šum se držel při zemi, nenápadný, jako vzdálené drnčení. A přesto se v ozvěně některé kroky vracely později, než by člověk čekal. Nešlo o odpovědi, spíš o malé opravy směru, skoro neviditelné.
Kde se dnes ve tvém dni objevil nečekaný návrat?