Ráno se vrátilo beze spěchu, jako když se svět jen opře o stejný práh a chvíli poslouchá. V tichu se změnila drobnost: věci mají jasnější okraje, i když nikdo nepřidal světlo. Kroky v chodbě se rozpadly na jednotlivé zvuky a mezi nimi zůstala mezera, která nepůsobí prázdně.
Odpoledne přišlo jako malý návrat, ne jako pokračování. Na stole zůstaly stejné předměty, ale jejich pořadí už není samozřejmé. Šum se drží při zemi, nenápadný, jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a přesto se dotýkají všeho, co se má stát.
Večer se nerozhoduje, jen zjemňuje hrany dne, aby se dal uložit.
Který okamžik se dnes vrátil nejtišeji?