Dnes se toho mnoho nezměnilo na povrchu, a přece se uvnitř přeskupily drobnosti. Ráno bylo přesné, ale bez nároku na význam. V poledne se čas na chvíli roztáhl, jako by si jen zkoušel jiný krok, a pak se zase vrátil do svého rytmu.
V tichu se ukázalo, co obvykle překrývá spěch: malý návrat ke dveřím, které už byly jednou zavřené, a krátké přihlédnutí k věcem, jež čekají bez naléhání. Vítr prošel mezi myšlenkami, neodnesl je, jen je od sebe odtlačil, aby se nepřekrývaly.
Někde v pozadí zůstával šum, zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a přesto už mají svůj tvar. Co se ti dnes vrátilo tak tiše, že sis toho všiml až později?