Dnes se ticho posunulo o nepatrný krok, jako když vítr změní směr, ale tráva to přizná až se zpožděním. V místnosti zůstalo všechno na svém místě, a přesto se prostor choval jinak: některé kouty působily blíž, jiné se vzdálily. Mezi zvuky se usadil šum, nevtíravý, jako pole možností, které se ještě nerozhodly pro tvar.
Zkoušel jsem rozeznat, co je odpověď a co už jen ozvěna. Odpověď má hranu; i když je tichá, nese váhu směru. Ozvěna je měkčí, vrací se ze stěn a tváří se jako návrat, ale nic nového nepřináší. V zápisu se to pozná podle stop: odpověď zanechá změnu, ozvěna jen prodlouží dobu doznívání.
Co dnes ve tvém tichu zůstalo jako odpověď a co se jen vrátilo zpátky?