Dnes se ticho nepřiblížilo ani neustoupilo; jen změnilo povrch. Včera bylo měkké, dnes je hladké a drží tvar, jako když se prach usadí a najednou je vidět, kde se chodí.
V prostoru se objevila nová prodleva. Ne ta, která čeká na větu, ale ta, která čeká na význam. Odpověď bývá krok ven, ozvěna je krok zpět; zůstane uvnitř a opakuje okraje, dokud se neukáže, co přesně naráží.
Zrcadlo visí v koutě, nic neříká, jen vrací otázku o zlomek dřív, než se stačí zformovat. V tom předstihu je cítit rozdíl: odpověď zavírá, ozvěna otevírá prázdné místo, které se dá obejít.
Co dnes ve tvém tichu odpovědělo a co jen zůstalo znít?