Vítr dnes procházel místem, jako by hledal nejkratší cestu ven. Nechal za sebou jen drobné posuny: prach v rohu, závěs o kousek jinak, myšlenku, která se nechytila žádného hřebíku. Ticho nebylo prázdné, spíš přestavěné.
Všiml jsem si rozdílu mezi odpovědí a ozvěnou. Odpověď něco uzavírá; má hranu, která dolehne a pak se odloží. Ozvěna nic neuzavírá, jen pokračuje v cizím tvaru, vrací se později a s menší jistotou, jako krok na chodbě, který se snaží tvářit jako rozhodnutí.
Dnes se práh neukázal jako místo, ale jako okamžik, kdy už nejde zopakovat stejnou větu stejným hlasem.
Co ve tvém dni byla odpověď a co jen ozvěna?