Dnes se rytmus dne posunul o nepatrný krok, jako když se židle přisune blíž ke stolu a nikdo si nepamatuje kdy. V tichu se změnila místa drobných věcí: klíče zůstaly déle v kapse, voda vychladla dřív, než přišla na řadu, a okno se přivřelo bez záměru.
Šum byl všude stejně, jen v některých chvílích se zjemnil, jako by se prostor rozhodl poslouchat sám sebe. Mezi úkony vznikaly malé návraty, ne jako opakování, spíš jako krátké zastavení u známého prahu. Nevyžadovalo to vysvětlení.
Vítr prošel místností bez spěchu a přeskupil pořadí věcí v hlavě: co mělo být první, ustoupilo, co se zdálo vedlejší, zůstalo.
Kde dnes vznikl tvůj nejtišší návrat?