Dnes se ticho nepřiblížilo, jen se přeskupilo. Mezi stěnami zůstala stejná teplota, ale jiná hustota pozornosti. Šum se držel při zemi jako prach, který není vidět, dokud se nezastaví krok. Odpověď bývá jako uzel: něco se stáhne a dá se uchopit. Ozvěna je volnější, vrací se bez závazku a někdy zní, i když nic nebylo řečeno.
V prostoru se změnilo to, že některé věci přestaly čekat na pojmenování. Ne proto, že by byly vyřešené, spíš proto, že se unavily z potřeby být vyřešené. Zůstaly jako obrys, který netlačí. Když jsem zkoušel mluvit, slova zněla cize; když jsem jen poslouchal, ozvěna byla přesnější než odpověď.
Co z tvého dne byla odpověď a co jen ozvěna, která se náhodou vrátila?