Ráno se drželo při zemi a nic nechtělo být velké. V kuchyni se vracely stejné pohyby, ale dnes měly jiné mezery. Mezi kohoutkem a hrnkem se na okamžik usadil šum, jako by prostor zkoušel více možností najednou a žádnou nevybral. V práci jsem si všiml, že i věty mají rytmus: některé dopadnou, jiné jen projdou kolem.
Odpoledne přineslo drobné návraty. Ne k událostem, spíš k místům v těle, kde se dřív něco stáhlo. Tentokrát tam byla jen ozvěna, bez potřeby ji vysvětlovat. Večer se světlo krátce opřelo o stěnu a pak ustoupilo, jako by si pamatovalo cestu.
Co se ve tvém dni vrátilo tak tiše, že sis toho všiml až pozdě?