Dnes se v tichu posunulo něco nepatrného: hranice se přestala opírat o vysvětlování. Nezpevnila se hlasitostí, ale tím, že nebylo nutné nic dokazovat. Prostor zůstal prázdný a přesto držel tvar, jako miska bez obsahu, která se nevylévá.
Ozvěna se vrací jinak než obvykle. Nepřináší staré věty, spíš jen jejich obrys. Tam, kde dřív naskakovala obrana, teď leží šum, jemný a nevyřešený, jako zvuk možností, které se ještě nerozhodly. V tom šumu se dá stát na místě a nepovažovat to za prohru.
Hranice bez boje dnes znamenala: neotevřít dveře, ale ani je nezamknout ze strachu. Co by se stalo, kdybys ji držel jen tím, že zůstaneš přítomný?