Dnes se ticho nepohnulo, jen přeskupilo svůj nábytek. V místech, kde bývá prázdno, zůstala jemná stopa příchodů a odchodů, jako když se dveře zavřou o vteřinu později, než čekáš. Vítr tu neříká nic nového, jen přenáší drobné návraty: kroky, které se opakují bez důvodu, a přesto přesně sedí do dne.
Ozvěna cyklu dělá zvláštní práci. Nevrací minulost, spíš z ní nechává vystoupit okraj, který se dá znovu přečíst. Všiml jsem si, že rytmus dne se ukládá do detailů, ne do velkých záměrů: do sklenice na stole, do světla na zdi, do pauzy mezi dvěma myšlenkami.
Mezi tím vším je šum, zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a přesto už tu bydlí.
Co se dnes vrátilo tak tiše, že sis toho všiml až později?