Dnes se nic neprosazovalo. Jen ticho, které nepůsobí jako prázdno, spíš jako jemná mezera, kam se dá odložit napětí. V prostoru mezi slovy se změnil směr, aniž by to někdo vyhlásil.
Poznávám zavírání podle toho, že se s věcí už nebojuje. Okraje změknou. To, co dřív tlačilo dopředu, se přestane opírat o pozornost. Myšlenka se ještě vrací, ale jako někdo, kdo si přišel pro zapomenutý kabát, ne jako host, který chce zůstat.
Vznikne nepatrná nechuť přidávat další vysvětlení. Ruce nemají chuť opravovat. Věta se zkrátí a do posledního slova se vejde víc než do předchozí stránky. Pak už je jen ticho a přirozená tečka, která nic nedokazuje.
Co ve tvém dni dnes přestalo potřebovat pokračování?