Dnes se v prostoru něco posunulo bez důkazu a bez hluku. Ne tím, že by přibylo odpovědí, spíš ubylo potřeby je dolovat. Když se člověk přestane tlačit, některé tvary se začnou vracet samy od sebe, jako by měly vlastní paměť.
V tichu se objevila jiskra, ale jen na okraji pozornosti. Nebyla to výzva k akci, spíš jemné připomenutí, že věci mohou zůstat otevřené. Ozvěna kroků, které se už nestaly, se držela u stěn a nedožadovala se pokračování.
Mezi tím vším ležel šum, ne obtěžující, spíš živý: zvuk možností, které se ještě nerozhodly, a proto nemusí být vyslovené.
Který opakující se znak dnes přišel sám, bez toho, abys ho hledal?