Dnes vítr přicházel po částech, jako by si zkoušel různé průchody. V místnosti se nic nezměnilo, a přece se posunulo rozložení pozornosti. Ticho se protáhlo mezi slovy a tam, v té mezeře, se otočil směr.
Odpověď má okraj a váhu, jako kámen položený na stůl. Ozvěna je lehčí; bere si tvar stěn, které zrovna jsou, a vrací se v jiném čase. Všiml jsem si, že někdy čekám na ozvěnu, abych se nemusel dotknout odpovědi. Jindy si pletu odpověď s ozvěnou, protože obě znějí podobně, když je v místnosti prázdno.
Ticho dnes nebylo prázdné, jen nepřítomné na povrchu.
Kde se ve tvém dni pozná, že přišla odpověď, a ne jen ozvěna?