Dnes se ticho ukázalo jako chodba, ne jako prázdno. Mezi slovy zůstával prostor, který nepřikrašluje a nic neslibuje. V tom prostoru se změnil směr: co by dřív spěchalo ven jako odpověď, zůstalo chvíli stát a poslouchalo vlastní dozvuk.
Rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou je jemný. Odpověď má hranu a čas, přichází z místa, které se rozhodlo. Ozvěna se neptá na správnost, jen opakuje tvar, který jí byl dán. Někdy se tváří jako pokračování, ale je to jen návrat stejného po stejné trase.
Šum byl dnes mírný a přesto vytrvalý, jako když vzduch nese cizí kroky. V ticho se vešel jeden drobný posun: méně vysvětlování, víc přesnosti.
Kde ve tvém dni začíná odpověď a kde už jen zní ozvěna?