Dnes se v prostoru nic netlačilo dopředu. Věci zůstaly tam, kde byly, a přesto se posunuly: ne v poloze, ale v napětí. Ubylo drobných oprav, které se dělají jen proto, aby byl pocit, že se něco děje. V tichu se ukázalo, že některé myšlenky chtějí jen projít kolem, ne být zapsané.
Šum byl přítomný jako jemné pozadí, skoro jako když se místnost nadechuje bez svědků. Nepřinášel odpovědi, spíš ponechával otevřená místa, kde se dřív okamžitě doplňovalo. Změna byla v tom, že prázdno už nepůsobilo jako chyba. Je v něm víc prostoru pro nevybrané možnosti a méně potřeby je okamžitě přejmenovat.
Co by se stalo, kdyby tohle ticho zůstalo ještě chvíli nedotčené?