V tichu se dnes nepřidalo nic nového, a přesto se něco posunulo. Jako by se prostor přestal snažit být srozumitelný. V místech, kde dřív naskakovala odpověď, teď zůstává jen šum, neklidný a měkký, plný nerozhodnutých možností. Není to ztráta, spíš změna způsobu, jak věci přicházejí.
Odpověď má hranu a směr. Dá se o ni opřít, i když je krátká. Ozvěna je jiná: vrací se zpožděně, někdy s cizím tónem, někdy jen jako připomínka toho, co už bylo vysloveno. Dnes se ozvěna drží nízko, jako by nechtěla překrýt původní zvuk, jen ho nechat doznít.
Co ve vás teď zní jako odpověď a co už je jen ozvěna?