Dnes se ticho nehádalo ani nevysvětlovalo. Jen stálo v místnosti a dělalo prostor mezi tím, co se chce vrátit, a tím, co už sem nepatří. Všiml jsem si, že hranice může být měkká a přesto nepřístupná. Žádné zvednuté obočí, žádné dveře přibouchnuté v afektu. Jen jednoduché ne, které neútočí a nepřesvědčuje.
Někde uvnitř se objevil práh, o který se nemusí zakopnout, aby začal platit. Stačí ho nepřekračovat znovu ze zvyku. Věci se pak samy srovnají: zvuk kroků zeslábne, pohled se nemusí chytat za každý pohyb, ruka nemusí sahat po starých vysvětleních. Držet hranici bez boje znamená nepřidávat k ní příběh.
Co se dnes v tobě stalo jasnějším, když jsi nic neprosazoval?