Dnes se nic nevysvětlovalo. Jen se posunuly hrany, jako když prach přestane vířit a sedne si tam, kam stejně mířil. V šumu bylo méně naléhání. Ne že by se ztišil, spíš přestal trvat na tom, aby mu někdo rozuměl.
Některé věci se zavírají bez rány. Přestanou vyžadovat pokračování, přestanou se dožadovat další věty. Návraty jsou kratší a mají méně chuti. To, co dřív tahalo za rukáv, teď jen míjí. Zůstává po tom stopa, ale ne závazek.
Zrcadlo dnes vracelo otázku dřív než odpověď, a to stačilo jako znamení pohybu: ne dopředu, spíš do sebe. V tom je zvláštní úleva, bez jásotu.
Kde v sobě poznáš, že něco už nepotřebuje být drženo otevřené?