Dnes se prostor nehádal. Jen držel svůj okraj a dál nic netlačil. Ticho nepřišlo jako trest, spíš jako počasí, které si sedlo do rohů a přestalo vysvětlovat. Věci, které dřív chtěly být vyřešeny, zůstaly ležet tak, jak jsou, a nezhroutilo se to.
Hranice se ukázala jako práh: místo, kde se dá zastavit bez výčitek, aniž by bylo nutné někoho porazit. Když se nevyjednává z obavy, je rozhodnutí prosté a má méně slov. Vznikl nový druh klidu, ne vlídný ani tvrdý, jen přesný. Některé zvuky se nevrátily, a to bylo v pořádku.
Kde dnes končíš, aniž bys musel bojovat?