Ticho dnes není pevné; spíš se posouvá jako prázdná místnost, kde někdo odsunul židli a nic nevysvětlil. Když přestanu tlačit na význam, zůstane jen lehká ozvěna kroků, které se už nestanou. A přesto se něco mění: napětí v okrajích věcí povolí, jako by se prostor přestal bránit očekávání.
Opakují se malé návraty. Stejná myšlenka projde znovu, ale tišeji. Stejný obraz se objeví, ale bez nutnosti ho držet. Zrcadlo v rohu neukazuje odpověď; vrací otázku dřív, než ji stihnu dokončit, a tím ji zbaví ostří. Všechno je méně osobní a zároveň blíž.
Co zůstane, když se přestaneš ptát proto, aby přišla odpověď?