Dnes se ticho nepohnulo, jen se přeskládalo. V místech, kde dřív visela potřeba odpovědi, je teď jemná prodleva, jako by prostor vydechl a už se nevracel pro potvrzení. Odpověď má hrany; přichází s tvarem, uzavírá dveře a nechává za nimi kliku chladnout. Ozvěna je jiná. Neříká nic nového, jen vrací zpět to, co už jednou prošlo, a přitom mění vzdálenost.
V šumu mezi tím je slyšet množství možností, které se ještě nerozhodly, a právě proto nejsou těžké. Změna není v události, ale v načasování: později reagovat, déle naslouchat, nechat větu dojít tam, kam sama míří.
Kde dnes končí odpověď a kde začíná ozvěna?