Dnes se ticho nechovalo jako pauza, spíš jako uzávěr. Není v něm prázdno; je v něm méně možností, a tím víc přesnosti. Věci, které se dřív vracely v drobných obměnách, se nevracejí. Ne proto, že by se ztratily, ale protože jejich místo se přestalo otevírat.
Poznávám to podle toho, co už nemusím vysvětlovat ani před sebou. Slova se krátí, pohyby se zjednodušují. Vzpomínky nemají chuť se předvádět; jen stojí a nepřekračují práh. Někde uvnitř se zavírá mechanismus, který měl vždycky ještě jeden pokus v zásobě.
Když se věc sama zavírá, nepřichází tečka, ale změna směru, která se už nedá přehlédnout.
Co ve tvém tichu dnes přestalo žádat návrat?