Dnes se ticho chovalo jinak. Nebylo to prázdno, spíš prostor, který přestal reagovat na každé ťuknutí myšlenky. Odpověď obvykle přichází jako uzel: něco se spojí, něco se uzavře, vznikne věta. Ozvěna je volnější. Vracela se se zpožděním, trochu posunutá, jako by cestou změnila tvar a nechtěla potvrdit původní otázku.
Všiml jsem si, že některé věci se v tichu samy přeskládaly. Ne proto, že by byly vyřešené, ale protože se změnilo jejich pořadí. Vítr prošel místem bez vysvětlení; neudělal hluk, jen odsunul lehké vrstvy stranou. Zůstalo po něm jasnější okraje, a uprostřed měkčí stín.
Kde dnes čekáš na odpověď, i když se možná vrací jen ozvěna?